Co znamená EET?
Elektronická evidence tržeb (EET) obecně znamená on-line připojení veškerých pokladen, popřípadě dalších částí účetnictví živnostníků, firem či dalších organizací typicky na státem zřízenou centrálu, jak vyplývá například z někdejšího českého Zákona o evidenci tržeb. Cílem je evidence vybraných peněžních, či obecněji finančních toků, primárně pak přítoků od zákazníků a klientů díky prodejům zboží či poskytování služeb.
Evidované mají být na centrále, a to zejména z důvodu daňových kontrol, vysvětluje Průvodce podnikáním od ČSOB. Na základě on-line připojení přitom dochází prakticky k okamžité evidenci veškerých zákonem požadovaných toků, například tržeb, tedy pokud není problém s internetovým připojením.
Proč některé vlády zavádějí EET?
EET dokáže při správném nastavení odhalit veškeré zákonem stanovené toky, například tržby či příjmy, od všech sledovaných podnikatelů. Ověřením, že všechny takové toky skutečně evidovali, bývají „EET účtenky“, které podnikatelé musejí okamžitě předávat zákazníkům, jak vyplývá například z někdejšího návrhu Zákona o evidenci tržeb včetně důvodové zprávy.
Správný okamžik evidování však závisí na přesné definici těch finančních toků, které chce vláda on-line evidovat. Jako hlavní konečný cíl bývá uváděno narovnání podnikatelského prostředí. Dalším cílem pak je vyšší výběr daní.
Podnikatelé však zároveň mají kvůli EET náklady. Musejí si koupit nebo dlouhodobě pronajmout přístroj, jehož cena se pohybuje minimálně v nízkých desítkách tisíc korun, jak již v roce 2018 odhadoval předseda Sdružení podnikatelů a živnostníků ČR Bedřich Danda.
Zejména pro starší živnostníky z venkovských či „víkendových“ hospůdek, obchůdků či kadeřnictví pak může být problémem také zajištění dostatečně spolehlivého internetového připojení. To pro ně představuje další, každodenní náklady, upozornilo tehdy Sdružení podnikatelů a živnostníků ČR.
Náklady na EET lze kompenzovat jejich uznáním při výpočtu daní. V české verzi EET zaváděné od roku 2016 si však podnikatelé mohli část nákladů odečíst pouze od daně z přidané hodnoty (DPH). Výhodu tak získali pouze plátci DPH čili „větší“ živnostníci a firmy.
[chooze:article;value:632601]
Jaký může být přínos EET pro samotné živnostníky či firmy?
V případě některých, dostatečně velkých firem si podnikatelé či manažeři, kteří dosud žádnou takovou vnitropodnikovou evidenci nepoužívali, mohou uvědomit, že se jejich společnosti může on-line evidence například příjmů vyplatit. Důvody mohou být různé, třeba kontrola zaměstnanců nebo možnost lepších návazných analýz prodejů a podobně. V mnoha případech, zvlášť u menších živnostníků, však je EET z podstaty věci pro samotné podnikání nevýhodná, mimo jiné proto, že je příliš nákladná.
Jaký je rozdíl mezi tržbami a pokladními příjmy?
Příjmy pro podnik nastávají v okamžiku, kdy mu někdo zaplatí. Zákazníci přitom mohou zaplatit předem neboli zálohově, nebo naopak mohou zaplatit dodatečně, tedy až po dodání klasické faktury.
K tržbám naopak dochází většinou v okamžiku, kdy si dodavatel platbu zaslouží. Tedy typicky v okamžiku předání zboží či poskytnutí služby, vysvětluje Mezinárodní standard účetního výkaznictví IFRS 15.
Jen pro doplnění, běžné tržby patří mezi širší skupinu, která se označuje jako výnosy. Běžné tržby jsou konkrétně výnosy z běžných, „každodenních“ (neinvestičních) prodejů, tedy z prodejů výrobků, zboží či služeb.
Okamžik příjmu se tedy mnohdy neshoduje s okamžikem tržby, obzvlášť ne při nákupech běžných prodejců – odběratelů od velkoobchodníků, kdy se často platí „na fakturu“. Plošná EET se přitom pochopitelně vztahuje nejen na koncové zákazníky a klienty, ale právě taky na obchody mezi obchodníky či poskytovateli služeb a jejich dodavateli, jako jsou velkoobchody, zemědělská družstva či banky jakožto poskytovatelé úvěrů.
[chooze:article;value:565833]
Týkala se česká on-line evidence příjmů, nebo tržeb?
Český zákon o evidenci tržeb, který začal „platit“ (účinkovat) pro první podnikatele a firmy ke konci roku 2016, se podle názvu vztahoval na tržby. Tehdejší vláda a Finanční správa však veřejně opakovaně tvrdily, že se zákon týká příjmů.
Z hlediska nominální výše celkových plateb v tom nebyl rozdíl. V některých případech však mohl být významný rozdíl v okamžiku, kdy měla být částka on-line registrována.
Vzhledem k těmto zmatkům pak ani kontrolorům nemohlo být jasné, jaké množství peněz v pokladnách, potažmo na bankovních účtech či neprodaných zásob ve skladech mají kontrolovat. Popřípadě vycházeli ze zmíněného veřejně dostupného stanoviska Finanční správy, že se elektronická evidence tržeb v žádném případě netýká tržeb.
Jak se Finanční správa vypořádala s terminologií, kdy se elektronická evidence tržeb podle ní neměla vztahovat na tržby?
Finanční správa tvrdila, že klasický pojem tržba, používaný běžně v českém i mezinárodním účetnictví, nemá nic společného s takzvanou „evidovanou tržbou“, kterou používá jako speciální nový termín Zákon o evidenci tržeb, jak tehdy potvrdila autorovi tohoto článku. V tomto zákoně se však bezdůvodně, zjevně náhodně střídaly pojmy tržba a evidovaná tržba.
Daňové poplatníky pak nutně musela zmást mimo jiné formulace, kdy některé celkové tržby byly ze zákona vyjmuté z této zákonné evidence tržeb. Jak mohou být vyjmuté některé tržby, když se podle výkladu Finanční správy zákon vůbec tržeb netýká?
Je to obdobné, jako kdybyste z evidence hrušek osvobodili možná i některé hrušky, například nahnilé, ale zároveň i některé další druhy ovoce, například veškerá červená jablka. Každého by pak zmátlo, jestli tedy kromě hrušek neměla být evidovaná také například jablka, když jsou některá z nich z povinnosti výslovně vyjmutá.
Matoucí byla pro zákazníky také samotná „EET účtenka“. Jak upozorňovala Komora daňových poradců, bez ohledu na terminologické zmatky měly být evidovány pouze tržby či příjmy podléhající zdanění daní z příjmů.
Do toho nepatří mimo jiné DPH, přestože zákazníci mají DPH v ceně, a tudíž ji u pokladny platí. Na „EET účtenkách“ tedy byla primárně jiná částka, než jakou zákazníci platili.
[chooze:article;value:632488]
Jaké je řešení terminologických zmatků kolem EET?
Pro on-line evidenci pokladních příjmů by pro ujasnění stačilo z logiky věci v zákoně uvést, že se evidence netýká tržeb, ale příjmů do pokladny. Problém je, že by se potom nemohla nadále používat „marketingová značka“ EET, protože písmeno T zastupuje právě tržby.
Je spropitné tržbou podnikatele, nebo příspěvkem pro číšníka? Spadá pod EET?
EET ze své podstaty přináší řadu terminologických sporů. Je pochopitelně důležité je vyřešit i v rámci „pouhého“ účetnictví, ale v rámci EET dochází k obzvláštním zmatkům.
V minulosti se například rozhořel spor, jestli mezi tržby či příjmy podnikatelů patří také spropitné neboli dýško či tringelt, připomíná web Neovlivní.cz. Podle tehdejší náměstkyně ministra financí (pozdější a zřejmě i budoucí ministryně) Aleny Schillerové (tehdy nestranice za ANO, dnes ANO) je spropitné vždy tržbou podnikatele či firmy. Její tehdejší nadřízený, ministr financí (a pozdější i pravděpodobný budoucí premiér) Andrej Babiš (ANO) má společně s finanční správou názor, že spropitné je součástí tržeb pouze v případě, že ho v rámci zvyklostí v daném podniku nedávají zákazníci číšníkům, barmankám, kadeřnicím a podobně jako jakýsi přímý příspěvek ke mzdě, nýbrž rovnou, od zaplacení útraty, zůstává součástí tržby zaměstnavatele, typicky provozního v hospodě či majitele kadeřnického salónu, který ho teprve následně případně předá zaměstnanci v rámci mzdy.
Týká se povinnost on-line evidence tržeb či příjmů (EET) také zákazníků?
On-line evidence tržeb či příjmů se týká i zákazníků, pokud však takové evidenci ze zákona podléhají. Typickým příkladem z let 2016 až 2022 byly směnárny.
Řada podnikatelů už tehdy spadala pod povinnou on-line evidenci tržeb či příjmů, zkrátka pod EET. Pokud si kdykoli v minulosti v rámci podnikání směnili například české koruny za dolary či eura a následně, už v období povinné EET, si chtěli cizí měny vyměnit v hotovosti zpátky na české koruny, stále v rámci svého podnikání spadajícího pod EET, například v rámci fungování příhraniční hospody, museli si jako zákazníci ještě ve směnárně na kalkulačce spočítat, jestli dosáhli kurzového zisku, tedy jestli koruny nakoupili výhodně v porovnání s tím, za kolik je kdysi prodali.
Pokud ano, museli okamžitě na své přenosné on-line pokladně tento zisk evidovat čili okamžitě poslat informaci o svém kurzovém zisku na republikovou centrálu a zároveň předat směnárníkovi do okénka „EET účtenku“. Už když přicházeli do směnárny, museli si tedy zjistit, za jaký kurz kdysi koruny prodávali, respektive přesněji, jaká je účetní hodnota příslušného balíčku cizích měn v jejich účetnictví.
Směnárník přitom tyto údaje nezná. Pokud mu „EET účtenku“ třeba jen nedopatřením nedáte, může si zkrátka myslet, že jste nedosáhli kurzového zisku, nýbrž naopak kurzové ztráty. Nebo si třeba může myslet, že nejste podnikatelé spadající pod EET.
[chooze:article;value:465445]
Nedubluje se někdy EET zbytečně s účetnictvím?
Vzhledem k rozsahu tržeb i příjmů se elektronická (on-line) evidence tržeb může v řadě případů krýt, a tudíž zbytečně dublovat, s účetnictvím. Klasickým případem z let 2016 až 2022 bylo rozprodávání podnikového majetku v hotovosti, jak vyplývá z příslušných účtů popsaných například Portálem POHODA.
Představte si situaci, kdy se velká firma rozhodne zbavit například jedné ze svých továren. Kromě pozemku a budovy se zbavuje také množství strojů a zřejmě i velkého množství drobnějšího majetku, jako jsou různé stoly, židle, nářadí, regály, skříně, stolní lampičky či kancelářský materiál.
Lze si představit, že řadu z těchto věcí firma prodá v hotovosti, například na veřejné burze nebo svým zaměstnancům, a to zpravidla zhruba za zůstatkovou hodnotu, případně „za pakatel“. Všechny takové prodeje musely být okamžitě on-line evidované na republikovou centrálu. Prodej majetku byl přitom zároveň jasně doložitelný z účetnictví včetně příslušných dokladů a inventury.
Řada pojišťoven či investorů také využívá takzvané finanční deriváty, které mají například snižovat podnikatelská rizika, jako je neúroda v zemědělství a podobně. Takové deriváty nemá smysl neustále sledovat; důležitý je výsledek.
Některé z nich však přesto mohou spadat pod EET a v letech 2016 až 2022 tak spadaly pod povinnou on-line evidenci na každodenní bázi, protože se cena derivátů mění prakticky neustále. I v tomto případě se tedy EET dublovala s účetnictvím, ale navíc byla zbytečně mnohem podrobnější. Evidovány však musely být pouze v případě, že ovlivňovaly firemní hotovost, nikoli stavy bankovních účtů.
Vydává se klasická účtenka společně s „EET účtenkou“?
Klasická účtenka potvrzuje předání zboží, popřípadě poskytnutí služby, vysvětluje web společnosti Connect Economic Group. I kdyby se „elektronická evidence tržeb“ skutečně vztahovala na tržby, nevydávala by se klasická a EET účtenka vždy ve stejném okamžiku.
Přijměme však pro tento příklad někdejší výklad Finanční správy, že se on-line evidence tržeb netýká tržeb, ale příjmů. V takovém případě se bude klasická účtenka vydávat při předání zboží. „EET účtenky“ se však naproti tomu budou vydávat například v okamžicích placení záloh, nebo naopak postupně během splácení. Kdyby se EET týkala tržeb, evidenci by navíc komplikovaly různé smlouvy, kdy se kupující předem zavážou k nákupu například vybrané zemědělské komodity za cenu, jaká bude konkrétní den v budoucnu na některé burze.
[chooze:article;value:547195]
Týká se EET jen podnikatelů, kteří přijímají hotovost?
On-line evidence tržeb ani příjmů nemá smysl v případech, kdy už byly platba, předání zboží či poskytnutí služby zaevidované jinak, například díky platbě kartou. Ani v rámci české EET v letech 2016 až 2022 nebyly platby mimo hotovost evidované.
Stačilo však, aby firma prodala jediný produkt v hotovosti, a okamžitě se kvůli tomu musela registrovat k EET, koupit si on-line pokladnu a předat příslušnému zákazníkovi „EET účtenku“. Typickým příkladem mohl být prodej tištěné brožurky na veletrhu.
Hrozí pokuty u EET jen v rámci podnikání?
V rámci podmínek on-line evidence tržeb je z logiky věci zapotřebí pohlídat, aby se pokuty vztahovaly na příslušné podnikání. V rámci EET v Česku v letech 2016 až 2022 však došlo k situaci, kdy se vysoké pokuty za on-line evidenci tržeb vztahovaly i na běžné občany v jejich soukromém čase, tedy pokud v rámci svého podnikání spadali pod povinnou EET.
Představte si štamgasta, který spadal pod EET, protože byl například prodavačem, ale po práci večer v hospodě, kde byl na pivu, nedopatřením při cestě na WC zakopl o kabel, který zajišťoval fungování pokladny, nebo třeba její připojení k EET. Podle tehdejšího zákona mu hrozila až milionová pokuta (respektive dvě půlmilionové pokuty) za zmaření evidence EET.
Nemohou se podnikatelé dostat do problémů kvůli technickým komplikacím s EET?
On-line evidence pochopitelně závisí na technických parametrech, ale také na celkových podmínkách sítě. Na to je zapotřebí v případě snahy o spravedlivou on-line evidenci myslet. V letech 2016 až 2022 hrozila likvidační, až půlmilionová pokuta.
Podnikatelé tehdy museli on-line evidovat každou tržbu či platbu nejpozději do 48 hodin. Nezáleželo přitom na tom, kdo případný výpadek internetového připojení způsobil a jak dlouho trval.
Problém mohl být dokonce i na straně samotného finančního úřadu, popřípadě mohlo problémy způsobit počasí či poskytovatel internetového připojení. Živnostníky bez zaměstnanců mohla zbrzdit i nemoc, státní svátek či dovolená.
[chooze:article;value:631030]
Je EET průkazný způsob evidence finančních toků?
On-line evidence tržeb pochopitelně musí umožňovat storno a opravy. V letech 2016 až 2022 v Česku byly takové dodatečné úpravy časově i jinak neomezené.
Zákazník pak už mohl být nedohledatelný, a nebylo tak komu předat opravnou účtenku. Případné podvody tak nebylo možné přímo odhalit, pouze na sebe případně upozornili podnikatelé, kteří využívali storno ve velkých objemech.
Evidovaly se přitom pouze tržby či příjmy, nikoli náklady či výdaje. Z takové on-line evidence proto nezjistíte, jaký má být například aktuální stav peněz na pokladně.
Návrat EET: Řada podnikatelů je pro, malí živnostníci se ale zavedení bojí (10/2025):
]]>