Houska upozornil na to, že lidé si někdy pletou termíny eutanázie a asistované sebeusmrcení, které bývá označováno i za asistovanou sebevraždu.
„Já vnímám jako velmi eticky odlišný fenomén, kdy lékař na žádost pacienta buď sám podá látku, která vede ke smrti pacienta, často bezprostřední smrti, anebo na žádost toho pacienta mu předepíše lék, který si pacient si vyzvedne v lékárně a pak, až sám uzná za vhodné, tak ho sám požije a zemře v důsledku požití tohohle smrtícího léku. To první je eutanázie, když to podá lékař, to druhé je asistované sebeusmrcení,“ vysvětlil Houska.
Eutanázie a asistované sebeusmrcení je uzákoněno v různých zemích. Zákonné podmínky se ale různí a také se mění v čase. „V počátcích, někdy kolem roku 2002, kdy byly tyto první zákony přijaty v Holandsku a v Belgii, nebo ještě v devadesátých letech předtím v Oregonu ve Spojených státech, tak podmínka byla většinou, že člověk trpí nějakým nevyléčitelným onemocněním, nesnesitelně trpí a jsme medicínsky přesvědčeni, že to onemocnění je v terminální fázi,“ připomněl.
[chooze:article;value:640683]
Ve většině judikatur se ale časem přistoupilo k určitému rozvolnění. „Už není podmínkou být v terminální fázi nevyléčitelného onemocnění, ale jde o to, že to utrpení musí být neřešitelné a dlouhodobé. Vždycky je tam podmínka, že o to pacient žádá. Nejde o to, že se rodina nebo lékaři rozhodnou, že utrpení člověka už je nesnesitelné, a podají smrtící dávku. To žádná ta judikatura neumožňuje,“ dodal.
V některých státech je možné o eutanázii požádat i v případě, kdy se člověk dostane do stádia, že není schopen sám o sobě rozhodnout, například v případě pokročilé demence. „Třeba v Belgii nebo v Holandsku je teď možné si sepsat dříve vyslovené přání, že až moje demence pokročí natolik, že nebudu schopen o sobě rozhodovat, žádám o eutanázii,“ upřesnil.
V české diskuzi o povolení eutanázie se často mluví o neztišitelné fyzické nebo psychické bolesti a lidé si často představují pacienta s velkými fyzickými bolestmi.
„Ukazuje se, že fyzické obtíže jsou velmi dílčím důvodem. Z dat, která máme ze zemí, kde jsou eutanázie nebo asistované sebeusmrcení legální, tak víme, že fyzická bolest nebo fyzické symptomy obecně nejsou hlavním důvodem těch žádostí. Hlavním důvodem žádostí jsou obavy z nesnesitelného utrpení v budoucnosti, ze ztráty soběstačnosti nebo ztráty důstojnosti, obavy z toho, že nemocní budou zátěží pro svou rodinu,“ doplnil Houska.
[chooze:article;value:634266]
Někteří lékaři eutanázii vnímají jako možnost ukončit nesnesitelné utrpení u pacientů, jiní jsou ochotní to udělat, ale berou to jako morální zátěž, jiní to zcela odmítají. Neexistuje zákon, který by lékaře k provedení eutanázie nutil.
V rámci české diskuze většina lékařů, kteří pracují v paliativní péči, je spíše proti uzákonění, uvedl Houska. Důvod je ten, a vychází v tom z vlastních zkušeností, že většina nesnesitelného utrpení je nějakým způsobem tišitelná.
„To, co je důležité, a to, co paliativní péče přináší, je, že utrpení jako takové, ať už fyzické. nebo psychické, tak jeho řešení není jenom otázka léků nebo farmakologie, ale je to otázka komplexního přístupu psychologické podpory, spirituální podpory, sociální podpory, a to je něco, co mám pocit, že v té diskuzi chybí i teďka, když se mluví o novém zákonu o paliativní péči,“ objasnil Houska.
Na celý rozhovor se můžete podívat pod titulkem článku.
]]>