Na papíře mají hodinovou pauzu. V praxi ji ale místo odpočinku často tráví u pacientů. Už pět let se zdravotníci z Nemocnice Na Homolce snaží dokázat, že pro nemocniční personál povinná pracovní přestávka neexistuje a jde v jejich případě jen o neproplacenou práci.
„Pracovala jsem na Homolce přes 11 let a práce to byla velmi náročná. V podstatě jsme byli v práci 12,5 hodiny a propláceli nám 11 hodin, aniž bychom měli možnost práci přerušit,“ popsala bývalá sestra. Stejné zkušenosti mají i další.
[chooze:article;value:621570]
Jenže podle výkazů zdravotnický personál na přestávky chodil, a nemocnice tedy situaci se zdravotníky odmítala řešit. Celý spor proto nakonec skončil u soudu. Žalobu podalo celkem 130 zaměstnanců. Každý z nich se s nemocnicí soudí zvlášť, a spor se tak táhne roky. Jen tento týden měl Obvodní soud pro Prahu 5 na programu osm soudních jednání.
Přestávka proběhla, ukazují výkazy
U soudu ale zdravotníci naráží na stejný problém jako u vedení. Soudce sice potvrdí, že zaměstnanci mají na pauzu právo a že nemocnice nezajišťuje dostatečné podmínky pro odpočinek – rozhodující jsou ale výkazy. A ty ukazují, že přestávka proběhla, přestože zdravotníci je prý museli vyplňovat podle vzoru.
„Ty výkazy měli jasnou předlohu, jak se mají vyplňovat. Potom už se vyplňovali na počítači, který sám generuje, odkdy, dokdy a jak jste čerpala přestávky,“ vysvětlila jedna ze sester. „Když jsme si přestávky nevypsali, tak nám byly výkazy vráceny, ať to dopíšeme. A kdybychom s tím nesouhlasili, tak nedostaneme peníze,“ dodala jiná zdravotnice.
„Nárok zaměstnanců jsme dokládali prostřednictvím výkazů práce a jejich výplatních pásek, kde bylo jasně patrné, že docházelo k odečítání mzdy za neexistující pauzy, přičemž zaměstnanci byli k vyplňování výkazů práce nuceni. To dokládáme například SMS zprávou jejich nadřízených,“ přiblížil právní zástupce žalobců Martin Rybář.
[chooze:article;value:612304]
V ostrém kontrastu stojí případ anesteziologa Tomáše Schifflera, který žalobu podal společně s ostatními zdravotníky a k soudu se dostal jako jeden z prvních. Jemu a nemocnici tenkrát soud doporučil mediaci a celý spor skončil mimosoudním vyrovnáním. U ostatních žalob ale tentýž soud rozhoduje zamítavě. „Brala jsem případ doktora Schifflera jako precedens a nečekala jsem, že lékař, který byl jedním z iniciátorů, peníze vysoudí a zdravotní sestry nic,“ uvedla nespokojená zdravotní sestra.
Pokus o dohodu
Sama nemocnice se ale nezávisle na soudu pokusila se zaměstnanci dohodnout. „Nemocnice se problematikou přestávek na jídlo a oddech detailně zabývala a identifikovala ojedinělé případy, kdy nebylo možné přestávku na jídlo a oddech objektivně čerpat. Tato skutečnost však nebyla uvedena ve výkazech práce. Pokud by se situace ve výkazech zaznamenala, byla by uvedená doba v souladu s pravidly standardně proplacena,“ vzkázala mluvčí Nemocnice Na Homolce Martina Dostálová.
„V rámci snahy o smírné řešení nemocnice nabídla žalobcům možnost mimosoudního vypořádání odpovídající skutečně zjištěným situacím. Někteří žalobci této nabídky využili a byla s nimi uzavřena mimosoudní dohoda,“ dodala Dostálová. Podle jedné ze sester však nebyla nabídka uspokojivá. „Ano, nabídka nám byla udělena, bohužel to byl jenom pokračující výsměch a neuznání jakéhokoliv nároku, protože nabídnutá částka byla asi 5 až 10 tisíc korun,“ neskrývala nespokojenost zdravotní sestra.
Zaměstnanci alespoň docílili toho, že jim při 12hodinových službách nemocnice už neodečítá hodinovou pauzu, ale jen 15 minut. Ani to ale zdravotnice od sporu neodradilo. Tvrdí, že jim nejde ani tak o peníze, ale o upozornění na systémový problém. Nemocnice totiž formálně nefungují jako nepřetržitý provoz, přestože péče běží 24 hodin denně. Kdyby nepřetržitým provozem byly, platila by pro směny i přestávky úplně jiná pravidla. Změny se ale v tomhle ohledu nechystají.
[chooze:article;value:512463]
„Pokud zaměstnanec skutečně přestávku čerpat nemůže, tak by se to nemělo počítat jako přestávka a čas strávený prací by měl být samozřejmě zaplacený. Podle našeho názoru ale nemůžeme paušálně říct, že například všichni anesteziologové, lékaři nebo sestry prostě nečerpají přestávky,“ popsal ředitel odboru přímo řízených organizací ministerstva zdravotnictví Jan Michálek.
„Situace se v nemocnicích liší a je otázka, zda to řešit plošným opatřením, nebo individuálně podle struktury péče, kterou nemocnice poskytují. Já se tomu určitě budu věnovat a budu o tom komunikovat s řediteli nemocnic,“ vzkázal kandidát na ministra zdravotnictví Adam Vojtěch (ANO).
To vše se děje v situaci, kdy 9 z 10 nemocnic trpí nedostatkem lékařů a zdravotních sester, kterých celorepublikově chybí zhruba 2 500. „Momentálně máme lehký podstav, ale třeba nemáme dostatek pomocné síly. Máme jen sanitáře, takže vlastně děláme i práci za ošetřovatele, třeba myjeme pacienty a vynášíme mísy,“ vysvětlila jedna ze zdravotních sester. Podle dalších je práce náročná a nedostatečně ohodnocena.
S tím souhlasí i Michálek. „Určitě i české zdravotnictví, podobně jako jiné zdravotní systémy v Evropě, trpí nedostatkem personálu. Ministerstvo zdravotnictví se snaží podnikat kroky vedoucí ke stabilizaci a navýšení počtu personálu v oblasti nelékařského zdravotnického personálu. Na vládní úrovni došlo k dohodě, že budou navýšeny počty studentů vysokoškolských nelékařských oborů. Tento 12letý program by měl významně přispět k tomu, aby z vysokých škol vzdělávajících nelékařský personál odcházelo více absolventů,“ uzavřel Michálek.
Spory jako tento obraz českého zdravotnictví rozhodně nevylepšují. A pokud má takto vypadat nemocniční realita, těžko lze očekávat, že se personál do nemocnic pohrne. Zdravotnice sice přiznávají, že si neumí představit, že by dělaly jinou práci, zacházení nemocnic je však prý nutí často přemýšlet, jestli v takovém prostředí chtějí i nadále pracovat.
]]>