Brusel. Město voňavých vaflí, belgického piva i čůrající dominanty na kašně. Zároveň je ale také srdcem Evropské unie, sídlí tam většina těch nejdůležitějších unijních institucí.
Belgické hlavní město se dnes už stalo synonymem pro společnou Evropu, ale proč zrovna Brusel? „Nikdy přímo nepadlo rozhodnutí o tom všechno řídit z Bruselu, ale postupně se to tak vyvinulo. Možná proto, že to bylo tak nějak uprostřed tehdejší Evropy a komunikačních kanálů. Pomohlo tomu také, že to podporovaly i belgické úřady,“ řekla mluvčí Evropského parlamentu Delphine Colardová.
Parlamentárium a Dům evropských dějin jsou místa, která vypráví historii celé Evropy jako jednoho celku. A to od úplného prvopočátku, včetně toho, kde starý kontinent získal své jméno.
„Název Evropy pochází z řecké mytologie, je pojmenovaná po fénické princezně Europé, kterou unesl bůh Zeus, který se do ní zamiloval, a aby unikl žárlivosti své manželky Héry, proměnil se v bílého býka,“ vysvětlila vedoucí oddělení komunikace a partnerství v Domě evropských dějin Blandine Smilanskyová.
V Bruselu sídlí nejdůležitější evropské instituce. Jde o hlavní politické centrum, přestože oficiální sídlo má Evropský parlament ve Štrasburku a část administrativy se vyřizuje i v Lucemburku. Jde o historickou dohodu, kterou už státy nechtějí měnit.
Evropská unie není tak stará. Tak, jak ji známe dnes, byla ustanovena až v roce 1993. Její kořeny jsou ale mnohem starší. První myšlenky na hlubší evropské společenství se zrodily už na začátku 50. let. Šlo o bezprostřední reakci na sérii světových válečných konfliktů.
„Evropa zažila hrůzy druhé světové války, ještě si poměrně živě pamatovala hrůzy první světové války a všichni v Evropě se shodli, že podobné konflikty takového rozměru, které tak silně dopadají na evropské obyvatele, nechtějí už nikdy zažít,“ uvedl ředitel Institutu pro evropskou politiku EUROPEUM Martin Vokálek.
„Myšlenka hlavních architektů evropské integrace po druhé světové válce byla taková, že státy, které spolu obchodují a mají spolu politické a jiné vazby, tak spolu nebudou válčit. Proto úplně první zárodek společné unie bylo Společenství uhlí a oceli,“ objasnila vedoucí oddělení komunikace a partnerství v Domě evropských dějin Blandine Smilanskyová.
Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko a tehdejší Spolková republika Německo vytvořily společný kontrolovaný trh s hlavními surovinami, ze kterých se vyráběly zbraně. Časem se ukázalo, že pakt funguje celkem dobře a postupně se k němu začaly připojovat další země.
„Prohlubovaly ji směrem vlastně do velikosti, ale prohlubovaly samozřejmě i směrem do hloubky těch jednotlivých témat a politik, které spolu ty jednotlivé státy propojovaly a integrovaly v rámci evropské integrace. A v neposlední řadě vlastně potom v 90. letech se tato evropská společenství a tato pokračující a prohlubující se evropská propojování přetransformovala do Evropské unie v podobě, jakou ji známe dnes,“ doplnil Vokálek.
Na sestřih reportáže se můžete podívat pod titulkem článku, celý díl najdete níže.
]]>