V sídlištním bytě žije sám chronicky duševně nemocný 55letý muž. Místní se ho dříve báli. Nikomu však neublížil. Každou chvíli ale křičí, hlavně v noci. Opatrovníkem je město. Dříve byl muž hospitalizován, a když se vrátil, byl klid. Na přelomu roku se situace zhoršila. Jedna z rodin má s mužem společnou zeď.
„Hází věci do zdi a v nočních hodinách strašně křičí, prostě hysterické záchvaty. Začne to, jako by se s někým bavil. Za chvíli to graduje tak, že začne lítat do zdi nějaký nábytek. To už se nedá, když je noc, klid, všichni spí. Je to třikrát čtyřikrát týdně, někdy to trvá pět minut, někdy patnáct a někdy dvě tři hodiny,“ popisuje neutěšenou situaci soused Vladimír Benda.
Budí a děsí to i nezletilou dceru pana Bendy. „Začalo se to stupňovat, několikrát jsme volali i policii, volali jsme sanitku,“ pokračuje pan Benda.
[chooze:article;value:638737]
„I přes puštěné rádio v obýváku u nás o patro níž v kuchyni slyším, že řve. Vypadá to, že se s někým hádá, a šíleně křičí. I v noci, je to četnější,“ připojila svou zkušenost další sousedka Marie Reiterová.
Zásahy policie a záchranky
Muž byl hospitalizován před čtyřmi lety. „Jezdila sem policie, jezdila sem záchranka,“ líčí bývalá předsedkyně Společenství vlastníků jednotek (SVJ). Právě ona byla několikrát u toho, kdy muž neotvíral a zevnitř se ozývaly zvláštní zvuky. „Báli jsme se, jestli si něco neudělal. Pak jsme byli i svědky toho, že tu byla záchranka, nějak ho specifikovala. Tímhle způsobem to probíhalo několik měsíců dokola,“ přibližuje dále žena.
To se podle ní odehrávalo v roce 2022, kdy město zasáhlo. Pak byl muž za součinnosti policie hospitalizován na psychiatrii a pobyl tam téměř rok.
„Nějakou dobu byl klid, ale teď se to začalo stupňovat, zase jsme zahájili tu mašinérii volání policie a volání záchranné služby,“ vypráví dále bývalá předsedkyně SVJ.
[chooze:article;value:639098]
Pan Benda má pocit, že nyní jsou úřady liknavé. Navíc si myslí, že více angažovat by se mohla i mužova příbuzná, které patří byt, kde jeho soused žije už 20 let. Podle SVJ je ale komunikace s příbuznou obtížná, a to údajně i u čistě technických věcí týkajících se domu.
Rodina nemocného nespolupracuje
„Majitelka bytu s námi nespolupracuje. Když jsme řešili například výměny vodoměrů, tak do dnešní doby nám tam neumožnila přístup, jako jediná v celém domě. Začne nám vyhrožovat a potom řekne: ,Dělejte si, co chcete, mě to nezajímá,‘“ vysvětluje bývalá předsedkyně SVJ.
Potvrdila, že pan Benda volá o pomoc města od loňského října. Podle ní ale město potřebuje více záznamů od policie, záchranky a sociálky. „Chápeme obavy, únavu i bezmoc lidí v okolí, na které tyto situace dopadají. Město by chtělo zasáhnout účinněji, naráží však na hranice dané zákonem,“ reagovala mluvčí Šumperka Jana Kaněvová.
[chooze:article;value:638324]
Příbuzná redakci Na vaší straně sdělila, že se mají více starat úřady. Právnička SVJ k tomu poznamenala, že věc je právně značně citlivá, snaží se ji ale s městem řešit. „My chápeme, že ten člověk je nemocný, že svým způsobem je chudák zavřený sám v tom bytě,“ říká pan Benda s tím, že pokaždé, když muž řve a něčím mlátí, policii nevolá.
Je nám ho líto, shodují se sousedé
„Je mi opravdu toho člověka líto, znala jsme ho v době, kdy žila maminka, a myslím si, že byl v lepším stavu. Chápu, že je nemocný, škodí tady ale okolí a myslím, že i sám sobě. Kdyby ta péče ze strany úřadů anebo rodiny byla intenzívnější, bylo by mu lépe,“ říká sousedka Marie Reiterová.
„Chtěli bychom, aby byl ze strany úřadu větší dohled, aby byla zajištěna mnohem větší péče. O nic jiného nám nejde,“ dodal pan Benda.
„K umístění osoby do pobytového sociálního zařízení je zpravidla vyžadován souhlas dotčené osoby, případně rozhodnutí soudu,“ uvedla mluvčí města Kaněvová. Zhruba měsíc po natáčení se zdá, že muži se někdo začal více věnovat. „Už neřve v takové intenzitě,“ poznamenal pan Benda.
[chooze:article;value:634134]
Pochopení schizofrenie
Psychiatr Martin Matějka má s takovými případy zkušenosti coby primář psychiatrické nemocnice v Kosmonosech i ze své ambulance. Podle něj se v těchto případech nejčastěji jedná o paranoidní schizofrenii. „Člověk v tom stavu psychózy se chová pod vlivem různých halucinací, kdy například vnímá nějaké hlasy, na které reaguje, které ho někdy štvou, mohou i dráždit, on pak vykřikuje,“ vysvětlil Matějka.
Proč nemocný nedokáže rozlišit realitu od přeludu? „My jsme od dětství naučení svým smyslům věřit. A najednou při propuknutí nemoci se tam do toho vměšuje něco navíc, něco, co je halucinace, tak dlouho tvá, než vůbec ten člověk připustí, že to nebylo reálné a že to opravdu bylo jen v jeho hlavě, takže když to takhle pochopí, říkáme tomu, že vytváří náhled, ovšem právě ten ,nenáhled‘ je typickým průvodním jevem u paranoidní schizofrenie,“ řekl Matějka.
Pravomoci opatrovníka
Odborné stránky schizofrenie vyvrací mýty o nemoci. Není pravda, že schizofrenie je vzácné onemocnění. V průběhu života postihne jednoho člověka ze sta. Pacienti také nemají vždy stejné příznaky. Není to ani totéž co rozštěpená osobnost. Pacienti nemají halucinace jako ve filmech. Psychiatři vyvracejí, že pacienti jsou automaticky násilničtí.
[chooze:article;value:635776]
Terénní týmy a léky
Podle Matějky se osvědčují psychiatrické terénní týmy, které docházejí domů za pacientem. S pomocí psychiatrické sestry mohou dohlížet na dodržování medikace. Týmů jsou v Česku desítky a vznikají další. Vylepšují se i léky. „Ty moderní injekce umožňují významně lepší snesitelnost té léčby, to znamená, že i pacient má lepší takzvanou adherenci, že více spolupracuje na té léčbě, když mu nedělá vedlejší účinky,“ sdělil Matějka.
Rodina a sousedé
„Právo zná povinnost toho, že jsme povinni se postarat o své příbuzné, ovšem zákon je někdy z roku 1967 nebo 68 a obvykle se nevymáhá. Těch sporů v tomto směru je okolo desítek ročně. Tudy cesta nevede,“ myslí si Matějka.
„Převzetí osoby do péče bez jejího souhlasu nelze na přání. Sousedé nemohou právně vymáhat, aby někdo bral léky nebo aby někdo kontroloval braní léků. Je-li rušitel osobou omezenou ve svéprávnosti a byl mu jmenován opatrovník, včetně veřejného opatrovníka, nelze se domnívat, že taková osoba může řídit život svého opatrovance,“ prohlásila advokátka Kateřina Kolářová Justová.
[chooze:article;value:633906]
Opatrovník nemá pravomoc nařídit léčbu nebo kontrolovat medikaci. „Nicméně může řešit součinnost s poskytovali sociálních služeb, nastavení podpory, asistenci,“ dodala advokátka.
Nedobrovolná hospitace
Jsou ovšem limitní stavy, kdy dochází k nedobrovolné hospitalizaci – když hrozí bezprostřední ohrožení osoby nebo okolí a stav neumožňuje vyjádřit souhlas s hospitalizací. „Musí to být bezprostřední nebezpečí pro to okolí nebo pro toho člověka, pro jeho zdraví, pro jeho život,“ sdělil Matějka.
„Neměla by být řešena diagnóza, ale rizikové signály: například vyhrožování sebevraždou, sebepoškození, volání o pomoc, manipulace s ohněm, zjevná dezorientace spojená s reálným ohrožením,“ doplnila Kolářová Justová.
[chooze:article;value:632199]
Sousedům doporučují při negativních projevech pacienta volat záchranku, policii a následně informovat opatrovníka, že o pacienta nemusí být řádně postaráno. Klíčové je projevy dokumentovat, ale nenatáčejte videa pacienta ani příbuzných. „Dům se nezklidní tím, že si lidé myslí, že je to vážné. Právní cesta vede přes důslednou evidenci faktů,“ upozornila advokátka
Soudy
Lze podat civilní žalobu na sousedské imise čili noční hluk anebo postupovat přes opatrovnický soud. Jde totiž i o to, že opatrovník nese odpovědnost za bezpečí opatrovaného. „Pokud má kdokoli pocit, že město jako opatrovník jen přihlíží, lze se obrátit přímo na opatrovnický soud, popsat zanedbanost opatrovaného člověka. To, že se nezvládá o sebe starat, je pro soud silnější argument než samotný hluk. Cílem není toho člověka zavřít, ale vynutit si pro něho takovou míru odborné asistence, která zajistí klid v domě, ale také jeho důstojnost,“ poznamenala advokátka.
[chooze:article;value:640473]
„Samozřejmě pokud tam ten terénní tým není v místě zřízený, pokud sám pacient odmítá do ambulance dojít a pokud ani nikdo z rodiny nemůže pomoci, aby pacientovi byly léky zase ordinovány, tak bohužel asi nezbývá než jít třeba na krátkou stabilizační hospitalizaci,“ připustil Matějka.
Psychiatrické nemocnice
„Snižovaly se počty následných lůžek, tedy lůžek dlouhodobé péče, a naopak se navyšoval – a to je významná změna – počet akutních lůžek,“ uzavřel psychiatr Maějka. Laikům doporučuje hledat kontakty na odbornou pomoc také na stránkách nevypustdusi.cz.
