Z psychologů se stalo nedostatkové zboží, přitom jsou potřeba víc než kdy dřív. Třeba ve školách jich chybí stovky. Podle průzkumů má navíc až 40 % žáků druhého stupně základních škol a středoškoláků zkušenost s duševní nepohodou.
Na základních a středních školách jsou obrovské rozdíly v dostupnosti školních psychologů. Zatímco v Praze má školního psychologa přes 50 % škol, Plzeňský kraj jich má naopak nejméně. Tam má svého psychologa jen 12 % škol.
„Psychologů by mohlo být více studujících a je dobře, že stát přispívá katedrám na to, aby mohly brát více. Naše katedra brala 55 lidí do ročníků, minulý rok jsme mohli vzít 80 lidí. Prozatím tam není ta druhá část, která je podstatnější, a to podpořit kvalifikační růst a finanční růst psychologů ve státní správě,“ řekl vedoucí Katedry psychologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Tomáš Nikolai.
„Financování je tabulkové. To znamená, že škola dostane přidělené prostředky, které na to může využít. Samozřejmě může na to využít i prostředky z řad tarifů, ale to je vždy na úkor toho ostatního,“ uvedl prezident Asociace ředitelů základních škol ČR Luboš Zajíc.
Suma sumárum: psycholog, který po studiích zůstane ve státní sféře, si vydělá zhruba o tisícovku méně než pokladní v obchodním řetězci. Tedy kolem 36 tisíc korun. V soukromém sektoru přitom jejich mzda začíná asi na 60 tisících. V případě, že má soukromou praxi, si přijde i na 90 tisíc. Za jednu hodinu svého času si psychologové běžně účtují od 1 500 do 5 000 korun.
„Je to frustrující. Ve školství berou méně než učitelé, ve věznici méně než dozorci, ve zdravotnictví méně než farmaceuti,“ poznamenal Nikolai.
Navíc je podle odborníků cesta ke klinické psychologii zbytečně dlouhá. Studenti stráví šest let na vysoké škole a poté musí absolvovat specializační vzdělání, které trvá dalších čtyři až pět let.
„Když si vezmu, že absolvent lékařské fakulty se rozhodne pro práci všeobecného praktického lékaře, postgraduální studium trvá tři roky. Šel bych cestou zkrácení postgraduálu a lepší přípravy na té fakultě,“ doporučil náměstek ministra zdravotnictví Igor Karen.
Systém si psychology, kteří pracují ve zdravotnictví nebo ve škole, dlouhodobě neudrží. Po 32 odpracovaných letech se jejich plat zvedne maximálně o 12 tisíc.
„Je to trošku neadekvátní, když člověk pak postupuje v praxi dál, tak se tabulky nezvyšují. Je smutné vidět, že když si vyberu soukromý sektor, tak budu mít mnohem víc. Věřím, že nezůstanu ve státním školském systému nějakou dlouhou dobu, protože to do budoucna nebude pro mě platově únosné,“ upozornila školní psycholožka Aneta Pospíšilová.
„Pro peníze se to fakt moc dělat nedá. Musí si člověk zvažovat, jestli mu to upřímně za to stojí, protože jen dobrým srdcem se ty náklady nepokryjí,“ konstatovala psycholožka Všeobecné fakultní nemocnice (VFN) Tereza Pryns s tím, že si mnohokrát kladla otázku, jestli jí to stojí za to. „I tím, že podmínky v rámci vzdělání a příprava na atestaci jsou docela dost finančně náročné, tomu ten plat tabulkový nepřidává," dodala.
„Těch demotivujících faktorů je tam víc. Ten systém je obecně neprostupný, nejsou jasná kritéria na úspěšné dokončení vzdělávání. Dalším demotivujícím prvkem, který vyšel z našeho výzkumu, je, že ti lidé se často cítí v systému osamoceně. Když mají dobrého školitele, tak tam podpora je, ale ne každý má takového školitele,“ sdělila vedoucí Iniciativy 2023 Julie Lipská.
„Bylo by určitě ideální to nějak nakombinovat, to je má ideální představa. Částečný úvazek v soukromém a část úvazku ve veřejném sektoru,“ nastínila psycholožka VFN Anna Vágnerová.
Jenže nemocnice často nechtějí částečné úvazky nabízet, a tak psychologům nezbývá než buď setrvat za nízký plat, anebo odejít na soukromou kliniku. To ve školství se praxe částečných úvazků uchytila, a mnoho škol tak má sdíleného psychologa, který má na starost více škol. Ani to ale prý není ideální model, na jednotlivé žáky má totiž pak méně času.
„Myslím si, že to je jedna z příčin, proč se tolik psychologů nehlásí na pozici klinického psychologa, protože to není dobře ohodnoceno. Je tam velký finanční rozdíl mezi ambulantním a klinickým, tedy státním psychologem, který pracuje v nemocnici. Mluvil jsem s náměstkem ministerstva školství, že by stálo za to otevřít studia na dalších fakultách, než je filozofická fakulta. Budeme jednat na úrovni rady vlády,“ konstatoval náměstek ministra zdravotnictví Karen.
„Současná vláda si vzala za cíl, aby podpořila psychickou pohodu studentů, protože je to rok od roku horší, proto bude třeba, aby každá škola měla svého psychologa nebo svého speciálního pedagoga. Bude velmi záležet na rozpočtových vyjednáváních,“ sdělil tiskový mluvčí ministerstva školství Ondřej Macura.
Vláda premiéra Andreje Babiše si sice stanovila za cíl zlepšit dostupnost psychologické péče, ale konkrétní plán, jak toho dosáhnout, zatím nepředstavila a klíčové kroky podmiňuje dalšími jednáními. Navíc získat další finanční prostředky v situaci, kdy je rozpočet už dost napjatý, nebude vůbec jednoduché. Otázkou tak zůstává, jestli se podaří nastavit změny tak, aby stát dokázal současné odborníky udržet – a zároveň přilákat nové.
Praha spouští psychologickou osvětu. Pomoc máte na dosah, vzkazuje lidem (10/2025):
