„Ze začátku to byly hádky, strkačky, facky, a potom bohužel i rány pěstí a kopance do obličeje, bylo to šílené. Hned na začátku, když jsem byla těhotná, propadlo to do takového násilí, že jsem skončila v nemocnici. Musela mě odvést sanitka,“ vzpomíná oběť domácího násilí Martina.
Paní Martina loňské Vánoce nikdy nevytěsní z hlavy. Partner ji pár dní před Štědrým dnem, když měla v náruči syna, brutálně napadl.
„Vrátil se konečně domů, tak mě brutálně zmlátil. Malého jsme pak musela dát do postýlky a probrala jsem se až ve sprše, kde mě poléval vodou. Kluk plakal v postýlce, ale jemu bylo všechno jedno.“
Tak popisuje mladá Martina období, kterým si procházela dlouhé dva roky. Jak sama říká, tehdy byla „až po uši“ zamilovaná. Partnerovi - agresorovi vždy odpustila a nepřestávala věřit, že se napraví. Počty případů domácího násilí v posledních letech narůstají. Stejně úměrně se plní i azylové domy pro oběti.
Podle studie, kterou si nechalo zpracovat ministerstvo práce a sociálních věcí, u nás chybí až tři tisíce míst. Přestože by například kvůli ochraně před agresorem měly oběti domácího násilí najít ideálně dočasný domov ve specializovaném zařízení, jsou často vděčné za lůžko v jakémkoli azylovém domě. I ty však řeší problém s nedostatečnou kapacitou oproti velké poptávce.
„Kapacity jsou poddimenzované, chybí velké množství lůžek. Musíme se pobavit, kdo by měl tato lůžka zřizovat a zda prostřednictvím neziskových organizací. Ale jsem přesvědčena, že se na tom musejí podílet kraje a obce. Povedu s hejtmany diskuzi,“ reaguje poslankyně Taťána Malá (ANO).
[chooze:article;value:634347]
„To, co nám chybí v systému, je, kam půjdou z toho azylového domu nebo nějaká pomoc, jak jim najít bydlení. Za mě v systému chybí jak krizová pomoc, jako je ten azylový dům, tak i nějaká pomoc mezi tím, než si ti lidé najdou práci a bydlení. Když je rodina s dětmi, tak vy třeba jako učitelka nebo lékař děti vídáte často. Děti jsou v kontaktu se systémem, jenže ten neumí zareagovat, když detekuje problém. Tam je důležitá mezioborová spolupráce,“ doporučuje poslankyně Barbora Urbanová (STAN).
Počet vykázaných agresorů podle zatím nekompletních údajů opět vzroste. Vloni jich bylo za celý rok necelých 1 500, letos do prvního listopadu policie hlásí téměř 1 450 případů.
Nejnáročnější období přitom policisté mají teprve před sebou. Nejvíce vykázaných osob hlásí hlavní město, hned za ním je Jihomoravský kraj.
„Vykázání je preventivní opatření, aby neeskalovala situace. Rok 2025 je plný legislativních změn, co se týče domácího násilí. Z dosavadních deseti dní se doba vykázání prodlužuje na 14 dní. Osoba, která je vykázána, musí policii vydat klíče od obydlí. Vyzveme ji k vydání zbraně. V případě, kdy jsou ve společné domácnosti děti, je na ně nahlíženo jako na ohrožené,“ popisuje vedoucí odboru prevence z Policejního prezidia ČR Zuzana Pidrmanová.
„Za poslední tři kvartály je to nárůst o deset procent. Pravděpodobně je to tím, že se více lidí obrací s prosbou o pomoc a získává sílu na to tu situaci řešit,“ vysvětluje Pavlína Komedová, prezidentka spolku Bílý kruh bezpečí.
[chooze:article;value:634336]
„Často se na nás obracejí s nějakým psychickým násilím, které doma zažívají. To je často spojeno s fyzickým násilím i sociálním násilím, nastává izolace nebo ekonomické násilí. Ta věková hranice je čím dál nižší. Obracejí se na nás klienti už v 18 letech,“ doplňuje preventistka poradny Magdala při Arcidiecézní charitě Praha Adéla Knopová.
Za nárůst počtu nahlášených případů podle odborníků může i osvěta. Trýzněné osoby se zkrátka přestávají bát o zkušenostech mluvit. Druhým faktorem, který se do statistiky propisuje, je migrace. Paní Olena hned při vypuknutí konfliktu utekla z jedné války a za nedlouho skočila, jak sama říká, do druhé, tentokrát osobní.
„Křičel, ubližoval mně i synovi. Nazýval syna debilem, protože syn má ADHD,“ popisuje oběť domácího násilí Olena.
Zeptali jsme se, jestli z něho měla strach. „Ano, měla, on měl velmi těžkou ruku,“ viditelně si povzdechla Olena. „Ukážu vám fotky,“ pokračovala. Na náš dotaz na základě fotek nám potvrdila, že ji bil pěstí do obličeje.
Stejně závažným problémem, jako je násilí samo, je i fakt, že až v 60 % případů mu přihlížejí děti nebo jsou také jeho terčem. Taková traumata je často poznamenají na celý život.
[chooze:article;value:632739]
„Ať je to dítě příjemcem agresivity rodinného příslušníka, nebo jen přihlížející, má to vždy silné dopady. U adolescentů se to projevuje sebepoškozováním či úzkostí. Jeho poselství do dospělého života je, že láska a utrpení nebo bolest k sobě patří,“ upozorňuje psychoterapeut a ředitel léčebny Petrohrad Jakub Sláma.
Nedostatek míst v azylových domech pro oběti domácího násilí ukazuje na slabost celého systému. Stěžejním problémem totiž není nedostatečná kapacita, ale zvyšující se poptávka.
Strategické dokumenty doporučují, aby v každém kraji bylo alespoň jedno takové intervenční zařízení. Praxe však pokulhává.
V Česku chybějí nejen místa v azylových domech, kde se oběti znovu učí žít „normálním životem“, ale i krizové byty, ve kterých by první dny po odchodu od násilníka našly útočiště bez adresy.
[chooze:article;value:605768]
Oběť domácího násilí je vystavená nepřetržité nejistotě a strachu, a to nejen o sebe, ale i o své dítě. Cítí vinu a často nemá zdravý náhled na vlastní hodnotu. A ve chvíli, kdy se pak rozhodne odejít, často propadá panice, že se o sebe nezvládne postarat.
„Určitě to neoddalovat, bude to jenom horší,“ doporučuje oběť domácího násilí Martina.
Nápravy celého systému bude možné dosáhnout jen v případě spolupráce napříč resorty. Počínaje reformou kompetence OSPODů přes jasnější vymezení práv dítěte až po důslednější práci s pachateli domácího násilí.
