Problém s nedostatkem dětských psychologů a psychiatrů je tikající bombou českého zdravotnictví. V případě duševních potíží se dětský pacient k odborníkovi dostane zpravidla až po několika měsících nebo ve chvíli, kdy se pokusí o sebevraždu.
O problému se mluví několik posledních let, zlepšení v praxi ale nepřichází. Nedostatek odborníků na duševní zdraví totiž není důsledkem nezájmu o studium oboru. Problémů, na jejichž konci v důsledku Češi čekají na odbornou pomoc, je v řadě hned několik.
„Před osmi až deseti lety ta situace byla taková, že ze všech fakult se dva lidi za rok hlásili na dětskou psychiatrii, dnes je to ale jiné,“ upozornil univerzitní pedagog David Adam.
[chooze:article;value:633954]
Dnes se ke studiu odhadem hlásí desítky zájemců ročně. Po absolvování magisterského studia musí následně získat atestaci v oboru pod dohledem odborného školitele. Těch je ale v Česku málo.
Problém se školiteli
„Po šesti letech studia tam hrozí situace, že se nedostanu na ta místa ke školiteli. Přijde mi to, že to není fér, aby pak bylo řečeno: ,Pardon, nemáme dost školitelů,‘“ prohlásil student všeobecného lékařství Jakub Mezera.
Školitelem může být pouze atestovaný lékař, a to několik let po atestaci, který zároveň musí pracovat v nemocnici a podle legislativy smí mít pouze tři studenty najednou.
[chooze:article;value:631073]
„Ten limit je nízký a ten způsob, jak dostát legislativních požadavků a zároveň vyškolit dostatek lékařů, se nám nedaří změnit. Množství lékařů, kteří jsou ochotni školit, se snižuje, protože ta věková kategorie 60+ se v posledních letech zvětšila. Systém pak odrazuje jak mladé lékaře, tak ty starší,“ poznamenal primář dětské psychiatrie Michal Považan.
„Buď jdou dělat dospělou psychiatrii, nebo odjíždí do zahraničí,“ podotkl David Adam. „Myslím si, že část toho nastavení by se měla vyjmout z legislativního procesu a měla by to být kompetence vyhlášky ministra, který může reagovat na závažnou situaci. Aby čekal tři roky na školitelství, to je zbytečné. Toto je schopen ministr vyhláškou odklepnout v řádu hodin,“ míní Považan.
„Pokud tu kapacitu je možné navýšit, pokud ti školitelé jsou schopni školit více, tak to dává smysl. Jsem připraven na tom spolupracovat s příslušnými odbornými společnostmi tak, abychom maximálně rozšířili to portfolio lidí, kteří se připravují na tuto profesi. A pokud ten zájem je, tak by byla škoda to neumožnit,“ řekl poslanec Adam Vojtěch (za ANO).
[chooze:article;value:629904]
Stav duševního zdraví Čechů se v posledních letech zhoršuje a problém s nedostatkem odborníků na duševní zdraví je o to citelnější. Školitelů je málo i pro studenty dětské klinické psychologie. Poté, co stráví 11 let studiem a odbornou přípravou, už další roky investovat nechtějí.
„Ne z každého klinického psychologa se stane školitel, který by chtěl školit mladé kolegy. Chybí motivace, aby ti lidé dál vzdělávali další kolegy,“ vysvětlila vedoucí Iniciativy 2023 Julie Lipská.
„Teď jsem ve druhém ročníku, čeká mě pětileté studium. Ve zdravotnictví tam musím strávit pět let prací a pak dostanu povolení přihlásit se k atestační zkoušce. Není to ten oficiální papír, ten mohu získat dvouletou praxí a pak musím projít další atestací. Mám obavu z toho, že bych někdy měla ráda rodinu, což ten proces zkomplikuje, takže pro mě to nebude deset let, ale patnáct,“ popsala studentka psychologie Anežka Zagatová.
[chooze:article;value:628129]
„By bylo dobré, aby ten akreditovaný kurz bylo možné integrovat do přípravy psychologů tak, aby člověk, který udělá státnici z psychologie, aby zároveň mohl udělat zkoušku. Ten nejdůležitější krok není legislativní, ale je rozhodnutím, že je nutné podpořit kapacity psychologů ve státní sféře, čím jste dále ve specializaci, tím méně výhodné je zůstávat ve státní správě,“ myslí si vedoucí Katedry psychologie FF UK Tomáš Nikolai.
„Není možné tyto změny dělat od stolu na Palackého náměstí, je třeba komunikovat s odbornými společnostmi a s lidmi v terénu. Bez té komunikace ten systém nejde zlepšovat,“ avizoval Adam Vojtěch.
A v současném stavu už ani není možné, že problém vyřeší několik dílčích změn. Není to jen o tom motivovat více studentů ke studiu, zjednodušit podmínky, aby mohli začít působit v praxi, a také zajistit, aby je měl kdo školit. Také je třeba mladé psychiatry motivovat finančně. Ti totiž na začátku kariéry berou jen o trochu vyšší plat než pokladní v supermarketu. To by ale reforma psychiatrické péče nesměla být paní Columbovou, o které se sice při každé příležitosti mluví. Nikdo ji ale zatím neviděl.