Byla to noc, která navždy změnila svět. Čtyřicet let od havárie v Černobylu stále mrazí z toho, co se za zdmi sovětského jaderného giganta odehrálo. Karolína Schuranová nás vzala na místo, kam se běžný smrtelník nedostane – do místa, kde se zastavil čas.
Právě z velína čtvrtého bloku Černobylu se ovládal gigant, který měl zásobovat elektřinou miliony domovů. V areálu stály čtyři reaktory. Na konci řady byl osudný čtvrtý. Jak reaktor vypadal uvnitř? Přítomný byl především jeřáb, který sloužil k výměně jaderného paliva.
V reaktorovém sále se dále nacházely grafitové bloky. Ty se při výbuchu rozsypaly v okolí elektrárny. Důležitý byl také horní biologický štít – přezdívaný Elena. Těchto 2 111 vík zakrývalo technologické kanály.
Pod každým z nich byla palivová nebo regulační tyč. Aby byly přehledně rozlišené, byla každá barevně označená. Během normálního provozu se tyto tyče tiše posouvaly nahoru a dolů. Jenže v noci na 26. dubna se tento stroj začal chovat nepředvídatelně.
Pohled do nitra odhaluje konstrukční chybu, o které operátoři nevěděli. Chybět nesměly ani palivové a regulační tyče. Palivová tyč je dlouhá kovová trubka naplněná uranem, který vyrábí teplo. To se pak využívá k výrobě elektřiny. Trubka zároveň drží vše bezpečně uvnitř a chladí se vodou. Regulační tyče z boru mají reakci zpomalit nebo zastavit.
Proč ale k výbuchu došlo? Zaměstnanci se během nepovedeného experimentu dostali do pasti – reaktor byl nestabilní a oni se ho pokusili nouzově vypnout. Místo aby výkon klesl, prudce vyletěl nahoru. Voda v kanálech se okamžitě změnila v páru, tlak roztrhal potrubí a následné exploze vodíku odhodily tisícitunové víko reaktoru do vzduchu.
To, co začalo jako běžná bezpečnostní zkouška, skončilo největší jadernou havárií v dějinách lidstva. Pojďme si minutu po minutě připomenout noc, která změnila svět.
1:23
Je 1:23:58 moskevského času ráno. Zatímco blízké městečko Pripjať spí, v útrobách čtvrtého bloku černobylské elektrárny se schyluje k apokalypse. Krátce před půl druhou ráno výbuch trhá střechu a do atmosféry se uvolňuje obrovské množství radiace.
1:25
Exploze má první oběti. Na místě umírá Valerij Chodemčuk – hlavní operátor oběhových čerpadel. K požáru přijíždějí první hasiči. Nemají tušení o tom, že jsou ozářeni.
1:27
Po třech minutách od exploze vyhlašují poplach a o havárii se dozvídají v nejbližším městě Pripjať. Muži z hasičské jednotky SVPČ-6 okamžitě míří z města k elektrárně. Nemají žádné speciální obleky, jen běžné plátěné uniformy a helmy.
Netuší, že to, co vypadá jako suť, jsou kusy vysoce radioaktivního grafitu z jádra reaktoru. Během 30 minut se tak u většiny z nich projevují první příznaky akutní nemoci z ozáření.
„Pracovali jsme asi půl hodiny s respirátorem, který byl hned hnědý. A takhle jsme pracovali 12 hodin. Uvědomil jsem si, že i ta moje malá pomoc pomůže zkrotit tu atomovou bestii. Pak mě převezli do nemocnice. Udělali mi krevní testy, píchli mě do prstu a vytekla jen žlutá tekutina, žádná krev,“ uvedl Petro Hurin, dnes 75letý hasič, který tehdy na místě zasahoval.
6:35
Oficiálně je hlášeno, že otevřené požáry jsou pod kontrolou. Reaktor ale dál hoří uvnitř. Více než 24 hodin po výbuchu začíná evakuace 50 tisíc obyvatel Pripjati. Mají jen dvě hodiny na sbalení nejnutnějších věcí. Úřady jim slibují, že se za tři dny vrátí. To se ale nikdy nestane.
28. dubna, 9:00
Moskva o jaderné katastrofě mlčí, až za dva dny, 28. dubna, Švédové zjišťují, že k nim přichází radioaktivní mrak ze Sovětského svazu.
28. dubna, 21:00
O několik hodin později tak Kreml musí jít s pravdou ven. V Černobylu došlo k nehodě. To je vše. Úřady vědí o radiaci, ale obyvatelé asi sto kilometrů vzdáleného Kyjeva i dalších obcí a měst v okolí normálně chodí ven, a to včetně dětí.
4. května
Je 4. května a hrozí, že se roztavené palivo propálí do nádrží s vodou pod reaktorem, což by vyvolalo gigantický tepelný výbuch. Tři dobrovolníci se noří do radioaktivní vody, aby otevřeli ventily. Zabraňují výbuchu, který by mohl zásadně zvýšit kontaminaci velké části Evropy.
15. května
Od 15. května v Černobylu tisíce mužů staví tunel pod reaktorem a odklízejí radioaktivní grafit ze střechy.
„Pracoval jsem přímo pod reaktorem a vyvážel radioaktivní materiál, a co jsem za to dostal? Medaile,“ říká Alexandr Bezumov, dělník v Černobylu.
15. listopadu 1986
Po více než půl roce od havárie je dokončen první sarkofág nad čtvrtým blokem.
listopad 2016
O 30 let později je nad starý, rozpadající se sarkofág nasunut nový bezpečný kryt.
A kudy se radioaktivní mrak šířil? Představme si, že je 26. dubna 1986. Je brzy ráno, před pár sekundami došlo k jedné z nejvážnějších katastrof v historii. Neviditelný nepřítel – radioaktivní mrak, se začal zhruba v půl druhé ráno šířit světem.
První vlna nemířila na jih, jak by se dalo čekat, ale kvůli větru na severozápad. Už během prvních 24 hodin zasáhl mrak Bělorusko, část Litvy a Lotyšska. Pak se stočil nad Skandinávii.
Dva dny po výbuchu zaznamenali ve švédské jaderné elektrárně zvýšenou radiaci na botách svých zaměstnanců. Teprve tehdy svět pochopil, že se na východě něco stalo. Sovětský svaz do té doby mlčel.
Druhá vlna byla pro nás klíčová. Mezi 29. a 30. dubnem mrak dorazil nad tehdejší Československo. Nejvíce zasažené byly hory: Jeseníky, Orlické hory a Šumava.
Třetí vlna kolem 3. až 7. května zasáhla Rumunsko, Bulharsko a Řecko. Ale mrak se nezastavil v Evropě. Radioaktivní stopy zaznamenali v Japonsku, v Indii a přesně týden po havárii dorazil i do Spojených států a Kanady.
Během deseti dnů byla kontaminována celá severní polokoule.
Prohlédněte si 3D model elektrárny v Černobylu:
